Základní složky vůní – vonné látky – 1. část

Jaké jsou základní složky vůní? Každá vůně nebo parfém se skládají z různých složek – směsí esenciálních olejů a jiných aromatických látek. Vonné látky působí na čichové receptory a vyvolávají vjem vůně nebo pachu. Rozlišujeme vonné látky rostlinné, živočišné a syntetické.

Základní složky vůní – vonné látky

Základní složky vůní – vonné látky – 1. část

Vonné látky vznikají v rostlinných organismech dvěma způsoby – mevalonátovým a šikamátovým.

Mevalonátovým postupem vznikají terpenické látky – jde o biogenetický proces, kondenzace izoprenových jednotek za přítomnosti specifického enzymu. Při těchto reakcích je meziproduktem tzv. kyselina mevalonová. Následně pak vznikají prekursory terpenů a nakonec terpenické látky vyskytující se v silicích.

Šikamátovým postupem (nebo také fenylpropanovým) vznikají vonné látky, které mají ve své molekule aromatické jádro. Výchozím produktem tohoto procesu je glukóza. Přes další skupinu meziproduktů, z nichž jedním je kyselina šikimová, vznikne nakonec kyselina skořicová. Ta je pak primární surovinou velkého množství vonných látek.

Jaké jsou metody získávání přírodních vonných látek?

Enfleuráž – z fran. enfleurage – je metoda získávání vonných silic z květu jejich absorpcí do tuku. Textilní nebo skleněné pláty, uchycené v dřevěných rámech, se potřou bezpachým tukem – za studena vepřovým sádlem, za tepla macerací horkým tukem. Tuk do sebe totiž postupně vstřebává vonné silice a vznikne pomáda. Poté se rozpustí (extrahuje) v lihu (s ethanolem). Tento výluh se následně vymrazí a filtruje. Produkt, který takto vznikne, se jmenuje laváž. Ta se pak rozpustí v lihu a poté se destilací vodní párou získá hodnotný vonný olej – velmi koncentrovaný esenciální květinový olej – silice absolutní. Tato metoda je velice náročná, pracná a drahá. Vyplatí se jen u vzácných silic, např. tuberózy nebo silice z květu jasmínu.

Extrakce – metoda probíhající v uzavřené nádobě. Sušené nebo čerstvé rostliny (květy) se položí na rošt a následně do pevné uzavřené extrakční nádoby. Poté se k nim přivede rozpouštěcí prostředek, který protéká skrze ně. Rozpouštědlo se nasytí vonnými složkami květů a produkt, který takto vznikne, se nazývá miscela. Následně se rozpouštědlo odpaří. Rozpouštědlo musí mít velmi vysokou kvalitu, aby nijak neměnilo chemickou strukturu vonných látek. Také musí být tak čisté, aby se po extrakci nepolárními rozpouštědly opět beze zbytku odpařilo. Silice konkrétní neboli konkrét (z franc. Concréte) je produkt získaný extrakcí a poté oddestilováním rozpouštědla. Je to většinou polotuhá a voskovitá hmota. Konkrét kromě vonných látek obsahuje i nežádoucí vosky, proto se konkrétní silice rozmíchá v lihu, směs se následně vymrazí a nakonec přefiltruje. Filtrát se následně zpracuje na silici absolutní.

Lisování za studena – metoda používaná pouze k získávání éterických (esenciálních) citrusových olejů z čerstvé ovocné kůry. Je využívána při výrobě silic z oplodí (slupek) citrusových plodů. Kůra (bergamotu, citronu, grapefruitu, limetky, mandarinky či pomeranče) se nejprve oddělí od plodu a poté se na dřevěných lisech lisuje za studena pod proudem vody. Vzniká emulze, z níž se odstředěním získává silice. Silice vyrobené destilací nebo lisováním se ještě dále technologicky upravují, protože většina silic je špatně rozpustná v lihu s nízkým obsahem ethanolu. Provádí se to tak, že se ze silic odstraňují terpenické uhlovodíky, způsobující špatnou rozpustnost silic v lihu s nízkým obsahem ethanolu. Terpeny se tak oddělí různými způsoby. Pokud se zředěným lihem, jde o azeotropickou destilaci; deterpenace je zase založená na odlišné rozpustnosti jednotlivých složek silice ve dvou rozpouštědlech, které se vzájemně nemísí (např. ethanol a nízkovroucí benzin).

Parní destilace – nejobvyklejší metoda, protože u tohoto postupu se zpracovává většina (skoro 80 %) rostlinného materiálu. Destilace vodní parou je hodně efektivní a dá se díky ní zpracovat velké množství přírodní suroviny z plodů, listů a také z celé natě. Silice se také destilují z dalších rostlinných orgánů, např. květů, oddenků, kořenů a dřeva. Rostlina se před samotnou destilací upraví – suší se, seká a drtí. Za čerstva se destilují jen květy. Vysokotlaká pára prochází destilačním přístrojem a těkavé látky obsažené v surovině se s ní spojí. Následně se po ochlazení v kondenzátoru esenciální oleje od destilační vody oddělí. Pára stoupá skrze rostlinný materiál a vonné oleje jsou do ní extrahovány. Materiál se nasype do destilátoru na rošt a skrz něj prochází nasycená pára. Vonné látky jsou parou unášeny do horní části kolony a do chladiče, kde spolu s vodou kondenzují a zachycují se. Parní destilace může probíhat při 100 °C. Regulací tlaku také při teplotách nižších či vyšších.

Pokračování v dalším díle…

Kornélia Adásek
Milovnice vůní a parfémů. Tvůrce projektu Degustace parfémů , ve kterém nabízí možnost přičichnout si k různým vůním a dozvědět se více o jejich původu a složení, k tomu přidává i nějaké ty zajímavosti navíc. Autorka ebooků Jak si vybrat v parfumerii vůni pro sebe, 7 tipů jak být přitažlivá za všech okolností, Parfémové desatero a online kurzu 21denní kurz na posílení sebevědomí a sebedůvěry.
Komentáře