Složení parfémů

Vášnivé milovnice parfémů, které se o vůně zajímají, již znají termíny jako hlava, srdce či základ parfému. Nebo vysoké, střední a nízké tóny, což jsou další termíny používané v parfumérském průmyslu.

Složení parfémů – hlava, srdce, základ

Hlava, srdce a základ (neboli svrchní, střední a nízké tóny) se týkají těkavosti, prchavosti materiálů používaných ve vůních neboli parfémech a svým způsobem popisují rychlost odpařování. Tyto tóny jsou obvykle znázorněny pomoci pyramidového diagramu neboli olfaktorické pyramidy.

Metoda třístupňového zobrazení je spojena se jménem Williama A. Pouchera, což byl chemický výzkumník se specializací na chemii parfémů, kosmetiky a mýdel, a používá se zhruba od roku 1920. Je to jeden ze základních rysů moderní výroby parfémů, protože do 19. století výrobci používali pouze jednu složku nebo malou kytici vonných látek. Poucher měřil rychlost odpařování různých těkavých objemů a toto hodnotil v měřítku 100 bodů.

Nejprve se podívejme na parfémovou pyramidu. Je to průmyslový standard, který dokládá, jak je vůně poskládaná. V poslední době přichází na trh více „lineárních“ parfémů, jejichž vůně je v průběhu času stále stejná. Většina lidí nicméně sleduje strukturu – tzv. parfémovou pyramidu.

Použití olfaktorické pyramidy je užitečným marketingovým nástrojem, ale v myslích laiků může někdy způsobovat zmatek. Parfémy se odpařují v různých poměrech, protože jejich molekuly mají různou velikost. Nejmenší jsou nejrychlejší a mají tendenci rychle zmizet ve vzduchu, což je důvod, proč citrusové kolínské vůně na kůži dlouho nevydrží – tyto molekuly jsou malé. Nejvíce ovocných tónů je na špici pyramidy, protože ve skutečnosti se objevují jen v prvních minutách po aplikaci vůně.

Složení parfémů

Hlava parfému
Tzv. svrchní tóny jsou akordy, které poprvé objevíte, když parfém aplikujete (stříknete). Jsou to tradičně vonné látky s nejvyšší těkavostí. Mezi vonné látky, které jsou klasifikovány jako hlava parfému, obvykle patří bergamot, citrón a jiné citrusové složky (oleje), levandule, neroli, stejně jako některé kořeněné akordy, jako jsou koriandr a kardamom.

Srdce parfému
Tzv. střední tóny velmi často obsahují dva „pilíře“ – růži a jasmín, které se pojí s dalšími květinovými tóny, jako jsou iris, ylang-ylang, fialka atd. Jedná se o střední molekuly tvořící srdce vůně, které se obecně rozvíjí po 10–15 minutách a zůstává na kůži déle než svrchní tóny.

Základ parfému
Tzv. nízké tóny jsou akordy, které jsou nejméně těkavé, pomíjivé. Jsou dlouho cítit, když všechno ostatní už zmizí. Jsou to větší molekuly a drží tak na kůži, někdy se také zdvojnásobí díky tzv. fixativům, která zpomalují odpařování svrchních a středních tónů a pomáhají parfému vydržet na kůži ještě déle. V základu jsou nejčastěji zastoupeny pryskyřice, dřevité, balzamovité nebo orientální tóny, jako jsou benzoin, skořice, vanilka a santalové a cedrové dřevo, které také napomáhají fixovat vůni na kůži.

Při kategorizaci vonných látek na vysoké, střední nebo nízké tóny bychom měli být flexibilní kvůli rozdílům v přírodních materiálech. Takže kategorizaci používejte spíš jako volné vodítko, než abyste se jím pevně řídili. Způsob, jakým se vonné látky chovají ve složení, se mírně liší od toho, jak se chovají samy. Vonné látky se totiž vzájemně ovlivňují. Některé svrchní tóny se zpomalí a některé nízké tóny zase mohou být vyzdviženy víc, než kdyby byly použity izolovaně.

Líbil se vám článek – Složení parfémů? Tak ho pošlete dál svým přátelům.